Právě se Ti zbortil svět
a lidi kolem jsou lhostejní
k tomu jak se cejtíš, pomoc,
slovo tak vzdálený.
Chceš, aby tě někdo vyslech,
pomoh aspoň slovy pár,
místo toho uslyšíš táhni,
na zaplacení nemáš.
Bloudíš, kam máš jít,
všechno se ti černý zdá,
když náhle objeví se
postava tak záhadná.
Ona ví, jak lidi dokážou
bejt cizí a laciný,
místo z pekel přichází
a ty sám sebe slyšíš.

S tou tvou pekelnou listinou
já upíšu se ti na vždy.
Peklo dík, že přávě ty mě chceš,
kéž očistím ten náš svět.

Já vím, že tě ztrácím,
já peklu se upsal,
už nejsem sám,
kdo nemá sílu,
aby lidem odolal.
Až i ty svou sílu ztratíš,
až i ty se zbydeš tu sám,
až zjistíš, že nemáš sílu,
abys lidem odolal.

S tou tvou pekelnou listinou ...

Dávno nejsi to cos bejval,
hezkej fešák, manekýn,
našels partu, starej bejvák,
zbyl po tobě už jen stín.
Je Ti dvacet, dlouhý vlasy,
máma, ta Tě nechtěla,
žil jenom se svou holkou,
pak ještě pití a fet's mlě rád.
Každý ráno dáš si dávku,
myslíš, že Tě zachrání,
je Ti hezky, je ti volno,
celej svět Ti zrůžový,
že máš k smrti hodně blízko
to Ty přece dobře víš,
propadáš se do neznáma,
že chceš pomoct nepovíš, nepovíš.

Probuď se a nespi mladej,
vždyť život může Ti dát víc,
jenos nesmíš věšet hlavu,
když ze sázky nemáš nic,
nemáš nic, nemáš nic o jé ..

Je Ti těžko, je Ti blbě
chtěl bys přestat fetovat,
chceš se ještě aspoň jednou
se svou holkou milovat.
Nemáš sílu, chtěl bys křičet
"Nechci ještě umírat !"
Doufáš, že se najde někdo,
kdo bude vzpomínat.
Dávno nejsi to cos bejval,
hezkej fešák manekýn,
našel's partu, starej bejvák,
zbyl po Tobě už jen stín.
Měl si dvacet, dlouhý vlasy,
máma te Tě nechtěla,
že jsi jenom se svou holkou,
pak ještě pití a fet's měl rád.

Probuď se a nespi mladej ...

Vstávej frajere -
svoje mládí chyť si do svejch rukou
Vstávej frajere -
Tvoje holka si chce oblíct bílý šaty
Vstávej frajere -
teď tady čumíš na láhev vypitou
Vstávej frajere -
v ruce bílej prášek, jehlu a stříkačku.

Jqak hurikán to řádí,
stovky lidí umíraj,
na vině je bílej prášek,
jedem, jedem dál.
To co teďka cíťíš,
když si znova, znova dáš,
krásnýá jó je tam,
lítáš, lítáš.
Nemůžeš bez toho bejt,
nemůžeš, nevnímáš,
mlhu kolem sebe máš,
svět se Ti smazává.
Nohy se Ti třesou,
po zdech se snažíš lízt,
seš na tom tak závislej,
nic kolem nevidíš.

Nevěříš, hajdy hou
očím svým, hajdy hou
co se stalo, hajdy hou
s tváří tvou nevinou.

Tak nevině to tenkrát začalo,
chtěls to zkusit jen,
říkal sis co na tom maj.
Od světa se trhnem,
zapomněls jsi tehdy an to,
žil jsi klidně dál,
potom přišlu trable velký,
bílej prášek's bral.

Nevěříš, hajdy hou
očím svým, hajdy hou ...

Všechno skvělý tak bylo,
byli dva a svět je bral,
že žádněj z nich nemůže,
žít jenom sám.
Všude spolu, ruku v ruce,
krásnej kolem svět se zdál
až než ona prostě řekla,
už nechce se mi dál.

S Tebou jít, svázaná,
sice krásně, ale já
chci se hejbat, volná být,
vždyť jsem mladá, já chci žít.

On nechápal, nevěřil
černou barvu jenom znal
v život přestal doufat,
jen tak, tak přežíval.
Jen, když ji občas viděl,
tak na chvíli v něm vzplál,
pak zas ale zhasnul
jeho oheň života.

Teď tam stojí proti ní,
do očí se dívá jí,
má v nich bolest a něžnost s ní,
jak opouští, nenávidí.

Pak je tma, nic nevidím
a cítím jen tělo Tvý,
z mraků černejch vychází,
slunce, který život přináší.

Já a sedm křížů
nad hlavou hořících
opilý starý hrobník
s ranní erekcí.
Černá křídla havraní
mi z nebe mávají.
V pěstích zaťatých,
zesláblých, bezmocných
prosím vražte dýku do srdce,
ať to tolik nebolí.
Černá křídla havraní
mi z nebe mávají.
Vím, že jsem žil,
o víře snil
a život ke mně
nebyl mockrát fér,
ale řekni, kde jsi byl,
jestli jsem nechybil,
když dal jsem svojí víru
zrovna vám.
Vy říkáte si božstvo
a Ty sám jsi prý Bůh,
proč proti mně se zády obracíš,
mě tělo leží v křečích
a Ty mě obcházíš,
já blázen doufal ve vás.

Já nechci mezi vámi
bejt už ani chvíli,
vy jste mě odsunuli
mezi mrtvý stíny.

Až zejtra mě z černý cely vyvedou
a na skálu smrti v poutech povedou
a límec u košile odstřihnou,
má duše půjde za Tebou.
Smrt už začala karty rozdávat,
já sní o svůj život musím hrát,
mám však přání, prozbu jedinou,
než to kat skončí sekerou.

Ó můj život, jak oceán,
na skály větrem naráží,
má cesta končí ve vlnách,
na rozbouřených snech.

Já musím jít, tak skončete to,
už nechci žít, já nemám na to,
jen Bůh to ví, že nevinej jsem,
nechte mě plakat, je to naposled.

Navlíkni si provaz,
stáhni si oprátku,
odkopni židli života.
Svlíkni se do naha,
ukaž těm bídákům,
jak umírá správnej chlap.

Jen mě nechte moji hlavu
na ramena padnout,
je se nebojte
mně smyčku utáhnout.
Ať si mým těle,
už jen vítr pohrává,
jen se nebojte
mně smyčku utáhnout.
Já se na Vás budu
hezky z vejšky usmívat,
jen mně nechte
před vámi umírat.
Hej mistře popravčí,
vykonej už práci slou,
ať duše moje
může klidně odlítnout.

Jen se zhoupni kámo,
ať to stojí za to,
dej jim to za mě brácho,
dej, ať maj co proto.
Jen se teďka smějte,
vždyť vás to přejde,
vím, na vás taky dojde,
až budete tam co já.

Jen mně nechte moji ...

Jen se zhoupni kámo ...

Hluk v dáli,
můj sem serozpustil,
vražedné ticho,
hluk strje ničí,
teď tu všechno kolem kupí,
kvanta hlíny
rovnaj K.O. se zemí.

Komunální odpad ze skládkym
pod koly stroje mizí,
teď tu zůstal jenom pahýl,
co si kdysi K.O. říkal.
Je po něm, marně se snaží,
svou poslední šibeniční zpíváš,
je zTebe myška co se bojí,
jako, když ji zlej kocour hlídá.
Je po něm, marně ...

Nazdar hajzle, jak se máš?
Na bikera vypadáš,
vlasy pěkně umaštěný,
fousy měsíc neholený,
všude samej průser seš,
když si barvy navlíkneš.

"V" motor a dvě kola mít
vod každýho, tak máš klid.
Silnej motor, dvě kola,
nenasere Tě kontrola.
Přilbu řádně upevněnou
na loktech či na kolenou.

Nazdar hajzle, ty vypadáš!
Tak snad s námi přivítáš,
vod voleje nahozenej,
na cestě motor rozebranej.
Nemít tyhle srazy,
bylo by mi na nic.

"V" motor a dvě kola mít ...

Čau hajzlové, to jsem já!
Co všechno dělá, jak se má,
všechno sem měl akorát.
Teď mi vejfuk drží drát,
to by s tím pak člověk sek,
Když mu v kopci motor klek.

"V" motor a dvě kola mít ...

Kostel s rozbitejma oknama
hřbitov, zahrada smrti,
náhrobní desky sražený,
nad nima vládne
pán celej v černým,
co za ním jako stín chodí
čtyřnohá smrt.
Pám s kápí přes hlavu,
co vládne
nad podzemním světem,
je tajemnou postavou,
je to příznak hřbitova,
je to příznak hřbitova.
Se svýma rukama krvavýma
svícny o půlnoci zhasíná
on se svým psem hrobovým,
udává krok hřbitovním hodinám.
Já slyším zvony v dálce znít,
to mě moje mrtvá matka volá.
Já musím za ní odejít,
jinak nebudu mít klid,
jinak nebudu moct spát.

Tvůj krvavej hlas mě přivítal,
tvůj krvavej smích mě vábí dál.
Já přijdu pohřbít hřbitovní stín,
já přijdu zabít psí štěkot,
co nedá mi spát.

Je to zlý , už jsme dva,
už už se musí rozhodnout,
kdo z nás dvou
si na svý zbrani zásek udělá,
jsem to já, příznak mizí
zas budu klidně spát,
už je klid, zvony mlčí,
já jdu spát, já jdu spát.
Už přestaly zvony znít,
hřbitovní kvítí roste dál,
mrtvej kostelník už hroby nehlídá,
svíčky už nemá kdo uhasínat.
Už přestaly ..... zhasínat.

Tvůj krvavej hlas ....