Něco se asi musí stát
zase nás čeká další sál
hospodskej sudy naráží.

Chlápek co včera netlaskal
dneska se na nás usmívá
šatnářku v kole rozáčí.

Jo dneska jseš "IN" tak všechno jde
s obdivem Tě plácaj po zádech
všude Tě vítaj s kyticí.

Jseš "king", když jseš za beránka
všichni si rádi zatřesou
zlaťáčky v dlani zahřejou.

RF:
Já sám, až se svým málem
budu stát před prázdným sálem
v srdci mým budu pořád králem,
až budu stát před prázdný sálem.

Až jednou bude prázdnej sál
a podpis nebude komu dát
až ohně v srdcích vyhasnou.

Až ten co vždy při Tobě stál
najednou nebude Tě znát
bude mít jinou lepší "stár".

Až nás do kouta naženou
my půjdem s hlavou vztyčenou
nás šest co proti proudu jdou.

Až vrásky na tváři ukážou,
že už jsme starý na tuhle show
do nebe půjdem s kytarou.

RF: Já sám ...

Ležíš na zemi nahá a zoufalá
zpocená, špínou a hnusem otřesená
pomiloval, zvednul se a tiše odešel
byla jsi dobrá stačilo, už mě nebavíš.

Sliboval Ti lásku než si svou masku stáh
hezoun voňavej, co chtěl si vzal
zbyla jenom bolest bylo to poprvé
za snů rozšlapanejch, slzama zalitejch.

RF:
Jako jed hadí co stejká Ti po prsou
teď se Ti vrací ty jeho slova poslední
jseš jenom děvka, malá špinavá děvka
já Tě vážně nemám rád, já už Tě nechci znát.
Jako jed hadí ...

Když ráno se vracím před pátou
mám v kotrbě lehce naváto
moje žena ostrá jako meč
udeří mě pěstí a to hned.

RF:
Mám ženu zlou, mám ženu zlou
mám ženu zlou, tak ženu za jinou

Že jsem nejel radči na ryby
teď mám tři obratle v prdeli
doktor říká, abych se trochu zved
s Nikitou ti není žádnej med.

RF: Mám ženu zlou ...

Nikita mě bije a to snad každý den
to by asi nezvlád ani Mitch Bjukennen.
Jednou mě stejně najsou asi na dně přehrady
v sudě jako Diogenes, tělo zmodralý.

RF: Mám ženu zlou ...

V šatech rozervaných
s duší prázdnou a popraskanou
ležíš na kolejích co už nikam nevedou
na stehnech potřísněných
se Tvůj život promítá
obraz bez tváře co se jenom usmívá.

RF:
Jako film bez herců ti Tvůj
život připadá
na stole řádků pár
na rozloučenou.
Na kolejích studených
se slzy roztříští
a slova skrývaj jen
promiň lásko

Chybíš mi lásko má ...

Rukou roztřesenou
po sté dopis pročítám
písmena nečitelná
od slziček rozpitá
má lásko proč
vždyť zůstal jsem tu sám
říkám si po tisící,
když jsem u Tvýho hrobu stál.

RF: Jako film bez herců ...

Že už nechceš žít dál,
že už nemáš sílu vstát
bude Ti prej asi líp
teď už nikam nespěcháš
píšeš mi promiň lásko
někdy si krásně zavzpomínej
a ikdyž si zabrečíš
tek se lásko krásně měj, krásně měj.

O poslední pranici měl Hardy
mušku zlou, teď ho k soudu vedou
a čtyři na něj jsou.
To když si na něj vyšláp sám
policejní šéf, nechtěl aby znovu
tekla krev.

V okolí se každej bál
koho sejme hardy dál a marně
za ním oddíl vojska hnal.
Ten Hardy prostě neuměl
bez pistole žít, teď v pekle
se dá nalejt a tam se cejtí líp.

Jeho stín se plouží
za nocí častokrát
tam, kde musel Hardy hlavu
do oprátky dát.
Tenhle smutnej rokec
Vám hraje Komunál
nadzvedněte hlavy, my
přicházíme k Vám.

RF:
A teď mu zní, poslední,
zvonění, smuteční,
na zem padá jeho tělo krvavý
jeho vlastní krev mu stéká
po dlaních, po dlaních.

Lásko má, už nečekej další
dopis zoufalství
ráno nám zavolej k smrti
zvony válečný.

Lásko má, dlouho neplakej,
až tyhle řídky budeš číst
vzpomeň si že v zemi daleký
leží ten co chtěl pro Tebe žít.

RF:
Dám Ti tisíc růží
ke Tvým nohám
u mýho kříže,
už nikdy neplakej.
Dám ti tisíc růží
a ty mě na hrob dej
můj popel
po větru rozháněj.

Mám malý pjut
a noc je tak dlouhá,
když z kalhot mi čouhá
můj malý pjut

tahle dáma v černým negližé
ještě vlastně neví, že
se z toho těžko vylíže,
když ji dám pjut do díže.

Se smečkou pochopů, svatozář chválí
zbohatlých, vypasených páterů sbor.
Najdou se sta důvodů a knihy se pálí
kačířů pokoří vzdor - sám inkvizitor.

Zákony neúprosné, rozsudek známý
přichází vyvolený, všech kněží vzor.
Ze sluhů satanových nezbude žádný
kacířů pokoří vzdor - sám inkvizitor.

Plameny duše čistí,
tak tím si buďte jisti,
už k nebi stoupá černý dým.
Dřív než se satan zjeví
čarodějnice neví,
že v poutech skončí tanec s ním.

RF:
Nevinným teď kat ruce poutá
slyšíš nářek odsouzených.
Tak přistupte blíž zas vítězí kříž
je plamenům zasvěcený.

Procesy nekonečné,
kde rozum schází
hranice neuhasnou
zní zvonů chór.
Živí se modlí a strach
je doprovází
kacířůpokoří vzddor
- sám inkvizitor.

mez.: Plameny duše čistí

RF: Nevinným ...

Na hoře na věži houpal se zvon
a pod ním stál právě on.
Byl zvoník, zvoník z povolání
a měl jedno velikánský přání.

RF:
Olovo na lidi,
olovo na lidi dávám
já Qusimodo z Roterdam.
Trámy a kamení,
trámy a kemení vzít
dolů ven na lidi vyhodit.

Každé ráno lana do ruky vzal,
aby své zvony, zvony rozhoupal.
Zvony ty zvony, které miloval
on byl zvoníků král.

Ten zvoník cikánku miloval
ona ho, ona ho nechtěla.
Pro lásku, kerou ji obětoval
lid ho ukamenoval.

RF:
A proto - Olovo na lidi ...

Pro nešťastnou lásku, já život si vzal
pro bláznivou holku, prášky polykal,
už neměl jsem sílu a chtěl jsem mít klid.
Já neměl jsem vidět, jak jinej Tě svlík.

Já nezvlád jsem bolest a začal jsem se rvát
pod záplavou pěstí, jen ďábel se smál,
ten kluk jako sťatej, bez výkřiku pad
ta krev na mých rukách a v očích strach.

RF:
A najednou ticho,
jenom krásná hudba potichu zní,
přišlo mi líto,
že tu nejsi se mnou
a teďka s ním,
pro trochu lásky,
pro Tvůj horkej dech,
pro Tvůj vlhkej klín,
prohraný sázky,
přešel břeh můj černej stín.

Když šel Pepík v Chlumci po náměstí
tak uviděl svůj vysněný sen
řek si teď nebo nikdy
políbím ji, ať mám hezkej den.

Jeho krok se stal krokem šelmy
tichej, rychlej začal cejtit krev
kolem policajtl prolít jako tygřík
u "Grandu" ji opřu o pangejt.

Podíval se na její zadek jak se jí kroutí
krev se vaří, dlaně potí
mozek se mu zhroutí.

Jenže on tam žádnej pangejt nebyl,
tak Pepík trochu znervózněl
snad před Lidovkou odhodlá se začít,
pak svou bohyni dostane tam kam chtěl.

Milá slečno chci Vás líbat na tvář
dokázat svou lásku oddanou
jen to dořek, dostal pěstí pod pás
já jsem ženou věrnou a vdanou.

RF:
Pánové a dámy,
tahle slečna dnes nedá mi,
udělám ji v hlavě zmatek
odesere to na Den matek.

Se svou motorkou rychlou
na poslední jízdu vydal jses ven.
Už nechtěl jsi bejt tou pouhou
života loutkou máš špatnej den.

Tvý kámoši starý
dávno maj děti né rokenrol.
Tvá bejvalá láska
už našla si chlápka
co nechce rokenrol.

RF:
Kde sílu vzít,
kde sílu brát,
jak mám s ní žít,
jak mám tu stát,
prej mám to vzdát,
to nejsem já,
když ona mi říká
že jsem jen - barovej hráč.

Na rokenrol starej
a na smrt zase mladej
nevíš kolik ztrácíš,
už v oblacích se vznášíš
auto srazilo tě
nemáš žádný chutě,
už hrát rokenrol.
Na rokenrol starej
a na smrt zase mladej
všichni kolem křičí
životy nám ničí,
nechte moje vlasy
a z rokecuvrásky bejt.

RF: Kde sílu vzít ...

Měl jsem tři prsty v prdeli
zastrčený.
Někdo mě tu prdel ukrad
já nemám kam prsty strkat
jsem v prdeli.

Žít jako člověk, chtít lepším být
pracovat pilně, přestat už pít
líbat svou ženu, rodiče ctít
dětem svým příkladem být

Včera jsem byl "U Jelena"

Můj bratře v bílém, pomoz mi žít
pomoz mi dávat, pomoz mi chtít
pomoz mi dávat, pomoz mi brát
pomoz mi zas rovně stát.