Když je noc a měsíc svítí
na náhrobní kamení,
kolem hrobů vítr hvízdá
ďábel dává znamení.
Takovou oc zůstaň doma
nevycházej ze dveří,
ďábel nemá slitování
s těmi, kdo mu uvěří.

Hroby se otvíraj dál,
přichází démonů král.
Co pro jeho víru kat mu život vzal.
Světem kráčí prokletý,
po celá staletí,
jeho černá duše nemá ponětí,
že ho krásná dívka zná,
jenom jeho ráda má,
že ho ďáblu vyrve a svou lásku mu dá.
Že ho krásná...

Temnou nocí démon sílí,
vztekle bloudí krajinou,
hroby ničí, kříže láme,
v očích září krvavou.
Navždy lidi nenávidí
za své věčné prokletí,
koho potká v noci venku
zatančí si se smrtí.

Když je noc a měsíc ...

Hroby se otvíraj dál ...

Krajinou se řítí
na černým koni,
do tváře mu není vidět,
na botách má krev.

Každej se ho štítí,
vlasy má až na ramena,
nikdo z nás ho nesmí vidět,
má smrtelnej dech.

V ruce kolt a šerifovu hvězdu,
má pro vás pár novinek,
chci vyrovnat starý účty
peklo má volno u dvírek.

Ó já jsem zákon, ó já jsem pán,
Ó já jsem zákon, ó já jsem pán.

Špína z města utíká
vrátil se nám pravej šerif,
stavějí se šibenice,
měl by tu bejt klid.
Ty co město okradli,
už houpají se na náměstí,
takhle by to mělo být,
to co je špína pověsit.

Nevydržím najednom místě,
svůj slib jsem vám dal,
až vyčistím tohle město,
půjdu zase dál.

Ó já jsem zákon ...

Praskání skal, vítr už vál,
padalo kamení do vlasů Tvých.
Rozseklá dlaň, nelidská dlaň
hroby se otvírají po setmění.

Andělé leží v blátě,
na hlavách přilby rezavý.
Andělé leží v blátě,
už je nikdo nezastaví.

Podívej, leží tam mrtví andělé,
leží tam kamenný, tváře ztrhaný.
Podívej, leží tam mrtví andělé,
leží tam zlomený, tváře zkřivený

Praskání skal ...

Andělé leží v blátě ...

Podívej ...

Říkáte, že mám zdravit starší lidi na ulici
nemám ani lhát, nesouložit s domovnicí,
nechtít co nemám, nekrást, nepít, nežalovat,
poslouchat a znát, co radí nám.

Říkáte, že mám převést slepce přes ulici,
zůstat radši sám, než si začít s prostitucí,
nejsem jediný, komu vadí tyhle řeči,
strejda s kravatou, co radí nám.

Já říkám né, dejte mi právo žít,
a zůstat tím, čím jsem
a nesklánět se před řádem
Vámi zajetým, Vámi schváleným.
To teda né, chci líbat nahé dívky
a nemyslet na další nové zítřky,
to teda né, to teda né, to vážně né.

Je zas léto a jako každé ráno
Ruda v těhle parnejch dnech
vyjíždí zase na sví pole
se svým starým kombajnem.
Celej šťastnej, že může seďět na tom
křápu celej den, vyjíždí a jen jedno chce,
sluníčko mít zakopcem.

Tak Ruda celej den se trápil,
nikde ani živáčka,
ani žádnej blbej zajíc pod koly se
nemotá, v tom oči vidí
to co ještě neviděly, na poli
v pevným objetí, jak Ruda se
sousedovic Vendy pěkně v brázdě
souloží.

Já Tě chci Vendy má,
tak na mě nebuď zlá,
chci bejt teď ve Tvým kožíšku
a stříkat Ti to po bříšku.

Vendy, chci Tě!
Mydlit nahou!
Stisknout, líznout!
Ohnout celou!

Tam a zase ven,
jezdím se svým kombajnem,
tam a zase ven,
dneska seju celej den.

Dvanáct mužů u ohně stálo
jeden z nich vedle kopal jámu,
louče hoří mužům v bílých kápích,
na znamení jejich pevný víry.

Dvanáct mužů mě dneska soudí
stojím pevně s páskou na očích,
jeden z mužů můj kříž zatlouká,
na počest smrti se zvony rozezní.

Satan sám mé jméno
na kámen vytesal.
Jen se usmál, řekl ámen,
poslední sbohem si dej sám.

Dvanáct mužů svůj ortel vyřklo,
smrt, tak můj rozsudek zní.
Pod gilotinou mé srdce ztichlo,
"Nevinej!" křičí jen jeden z nich.

Dvanáct mužů na truhlu hlínu hází,
hrob bez jména, jen měsíc ozáří,
tak moje duše do pekla odchází,
kvůli tomu, že jsem jeden z nich.

Satan sám, mé jméno ...

Záclonou rozhoupá jeho dech,
zděšení v očích, horká krev,
do hlavy stoupá, mizí tmou,
jen mráz po zádech tančí dál.

Jen jeho úsměv je krvavou hrou,
hrou, kterou vábí do osudí nás,
obrazy na zdech odkrývaj tvář,
mrazivý pohled a falešnej pláč.

Rozbité dveře na oknech mříž
a jeho rukou vytesám kříž,
jen tiché kroky víří prach,
vzrušený dech Ti měří čas.

Tvé dny jsou dávno sečtené,
Tvé tělo slábne, jen vůle ne,
hej, hochu, máš to ztracené,
Tvůj tep se ztrácel, krev barví zem.

To já zavinil, to já jsem to byl,
kdo Tě pověsil, v uších zní Poltergeist.

Svý duši můžeš sbohem dát,
už za oknem ho vidíš stát,
hodiny půlnoc odbíjej,
přišel Tvůj čas, tak zabíjej.

Z rukou Ti kříže vypadly,
na stole kytky uvadly,
v duchu svou mámu proklínáš,
teď zaplatíš za to, že jseš lhář.

To já zavinil ...

Už mně zní hudba záhrobní,
už přichází můj čas,
už vstávají a tiše zpívají,
už slyším jejich hlas.

Na tuhle chvíli jsem čekal dlouho
až mě pozvou před boží soud,
až vystřídáš mě a zbavíš mě pout
má loď už čeká, už můžeme plout.

Můj domov byl jen zahrada tichá,
je plná křížů a mrtvých těl,
jak se Ti líbí, to je můj domov,
tak Tě tu vítám, tady máš hrob.

Svůj kříž nesou dál
tou pouští vyprahlou,
zem maj spálenou, dobytou.

Na tuhle chvíli jsem ...

Můj domov byl jen ...

Svůj kříž nesou dál ...

V dálných dálkách v zámoří
ční prý zlaté pohoří,
příchozí pohostí
nádherou a hojností.
Dít těm smutným pověstím
zástupy šli za štěstím,
chátra i ti bohatí.

Jít a hledat Eldorádo,
zbavené vší víry člověčí.
Jít a hledat Eldorádo,
kde je láska, mír a bezpečí.

Báchorce té uvěří
dávno už jen někteří,
spíš než zlatonostní štít
nám dnes káže jít.

Protože my už dávno víme,
ýe nad zloto a bohatství je
moudrost a uvážlivý čin, že
Eldorádo není kdesi v dálce,
ale docela blízko v našich
srdcích a v našem myšlení,
a že jeho pravé jméno je
svoboda, pravda a porozumění.
Nosíme je v sobě a ptát se
na ně je naše přirozená
povinnost.

Jít a hledat Eldorádo ...

Sťaté hlavy rasových nevděčníků
udržují táborový řád.
Začíná hostina bohatých stolovníků,
dobrou práci odved mistr kat.
Poslední víra zotročených mužů,
kdo se bude smát?
Je připraven a řada ostrých nožů,
Spartaku můžeš se bát.

Šílená vřava, ďábelský křik,
smrtka chodí téměř kolem nich.
Slunce se směje a sladce hřeje,
hladové vrány zpívají svůj dík.
A kdo se nebojí té hrůzovlády,
ať zasadí květ,
jak krev bude rudý,
k památce reka co tu leh.

Šest tisíc křížů se na oblohu dívá,
šest tisíc křížů, zem vsakuje krev,
šest tisíc křížů, bolest přijímá,
šest tisíc křížů a na každým rek.

Poslední steny, poslední vzdechy,
vůdce dává katům znamení.
Domů se vrací oslavná jízda
když hlas téměř oněmí.
Výkřik z poslendího kříže, žijte blaze,
když já ztratil život, nač se kát AVÉ.

Šest tisíc křížů ...

Poslední steny ...

Každej z nás ví, jak ho bolí - Hokejbal
Kdo vydrží ránu holí - Hokejbal
Kdo srdce má na dlani svý - Hokejbal
Slávu a pády co nám dal - Hokejbal.

Dej chlumec gól, soupeřům hlavy na
kolena sraž, jejich desy roztrhej.

Kařdej z nás ....

Dej chlumec gól ...

Karle tak přijeď už,
čeká Tě tady nůž,
Karle tak přijeď už k nám.

Najdi si cestičku,
stav se pro pěstičku
Karle, tak přijeď už k nám.

Já Tě nesnáším a stydím
se za Tebe.
Za to, že seš takovej podrazák,
ale na tohle nikdy nezapomenem,
přijdem Ti jednou k hrobu
zahrát.

Celej si spocenej s Čudky nadrženej
a na nás zapomínáš.
My si Tě najdeme a pak se neznáme
potom už neutečeš.

Já Tě nesnáším ...

Tak ať žije Komunální odpad ...