...

Chlapi jsou velký, když ženou stáda.
Chlapi jsou velký, když nemaj strach.
Chlapi jsou velký, když kamaráda
neschoděj před tím z koho maj strach.

Chlapi jsou velký, když jejich mámám
daj pusu na tvář a řeknou dík,
Chlapi jsou velký i když jsou smutný
a za svý slzy se nestydí.

Rf:
Velkej chlap nemusí žádný svaly mít,
stačí, když srdce má a dokáže ho dát.

Velkej chlap pláče, když se mu dítě narodí,
velkej chlap vezme ženu a stiskne ji v náručí.
Nebrečí, i když u něj celou noc prosedí,
jen kdyý odchází z domu, ať si klidně zabrečí.

Rf:
Velkej chlap pláče...

Na ulici před klášterem dívka spoře oděná.
Vypadá na poběhlici, na tu holku bez jména.
Celá se třese a je jí zima kam, dnes večer půjde spát?
Nemá domov, nemá nikoho, kdo by jí řekl, jak má ji rád.

V klášteře okno a v okně světlo, dívka se k nemu přiblíží.
Postavy v černém uvnitř vidí, když nesměle tam nahlíží.
Po chvíli váhání vejde dovnitř, všichni se po ní otočí,
proklíná lásku, proklíná sebe, slzy se vlejí do očí.

Rf:
Kdo tělo tvý, teď vykoupí, kdo nepoznal ten nevěří.

Na ulici před klášterem ...

Raz,dva,tři, čtyři
 - výstřely tu zní,
 - chlapy padají,
 - zvony doznívaj,
 - chlapy umíraj.
Čtyři chlapi leží, já je znám, s páskou na očích i já ji mám,

Rf:
Zůstal jsem svobodnej na vteřin pár,
než výstřel zazvoní a ztichne sál,
pan farář udělal na čele mým,
křížeček pro štěstí, k čertu teď s ním.

Já tu stojím s páskou na očích,
do pekla jen krůček mám,
Já tu stojím s páskou na očích,
ať to někdo udělá.
Tak střílej, jen střílej brácho,
ať to máme za sebou.
Tak střílej, jen střílej brácho,
ať nás odtud odnesou.

Rf:
Zůstal jsem svobodnej na vteřin pár ...

Bílej talisman, co mně táta dal, když už nemohl dál.
Řekl jen chlapče můj, Bůh při tobě stůj, ty to zvládneš sám,
Tenhle talisman, když mu svou víru dáš, tak tě ochrání,
je v něm láska má, poslední zbytek sil.

Je to kus neživej, bílej kámen studenej, jaký jsou všude kolem nás,
jenom pro nás cenu má, chlapče jenom pro nás dva.
Až mě srdce vyhasne, až mě svíčka dohoří, až můj stisk povlí,
zbydeš na všechno pak sám, jenom ty a náš talisman.

Rf:
Tisíckrát se Ti bude zdát, že už nemůžeš znova vstát,
tisíckrát to nesmíš vzdát, i když bude nejhůř.

S předsedou JZD, se jen tak někdo nesveze.
Autobus do Prahy, co nikde jinde nestaví.
byl plnej oráčů a traktoristů a taky lahváčů.
Jo všechno se vypilo.

Autobus zastavil, na Václavák nás vysadil.
S předsedou JZD na první záchod ženeme,
všude dveře zavřený, samý soudruzi co mluvěj německy.
Jo nikdo mě nechápe.

Rf:
Že chci WC, než to někdo odnese,
já chci WC, než to někdo odnese,
já chci WC, všude dveře zavřený,
já chci WC, mám bříško nafouklý.

Krásu svojí holky ty nikdy neuvidíš, barvu jejích očí vlhko na rtech.
Slzy v očích ty jen cejtíš, ale nevidíš, někdo zlej ti světlo z očí vlal.
Ani nevíš, kdo v tom autě jel, za čím se tak rychle hnal,
jako blázen dlouhou ulicí, kde si jako stín ty stál.

Rf:
Víš, lásko já ti rozumím, já rád tě mám, ale nevidím,
tak běž si svou cestou, svý štěstí jinde hledej,
proč chceš žít se mnou, vždyť já černo v očích mám.

Vůně tvýho těla, mě drží nad vodou, v tomhle zlým světě
plným propastí. Po tvejch prsou stejká moje slza bolesti,
kterou cejtíš jenom Ty a já.
Né, Ty se nesmíš trápit já chci jít sám, ať tvé oči už dál nepláčou,
až budu umírat, já lásko nic nepoznám, hrob taky černou
barvu má.

Rf:
Víš, lásko já ti rozumím ...

Ve starém domě, kde vzduchem lítá prach,
jediné oko, které svíce ozáří.
A smutný pán tam svoje písně hrál,
na klavír, který na svou slávu vzpomínal.
¨Už jste starý mistře, táhněte ven,
už Vás tu nechcem, pane Beethoven

Rf:
Proč teďka nechtěj, abych hrál,
prej, že jsem starej, že už nemám co dát.
Odkopnutej jako pes, co nemá kam jít,
prašivej pes, co už nemá sílu žít.

Slzy mu tečou, hraje a vzpomíná,
sám bez lidí, kterým celej život dal.
A v dlani svírá pár žlutejch zlaťáků,
co dostal od těch nažehlenejch panáků,
za to, že celej život radost rozdával,
za to, že na stáří zůstane sám.

Rf:
Proč teďka nechtěj, abych hrál ...

Už nikdo nevrátí roky na lodi prožitý,
čas možná zahojí rány po těle,
né však jizvy na duši Tvojí starý mámy,
která se z dálky dívá na Tvůj krk s oprátkou.

Křik a volání racků, vysoký vlny,
vítr rvoucí plachty a slanej vzduch Ti  vlasy pročesává.
Po stý jako poprvý, moře uchvátí srdce Tvý.

Stojíš na studený skále, jako maják, co v bouři svítí,
tvář a slaný dlaně, jako dítě co se po tmě bojí.
Pár nešťastnejch chlapů si už viděl, když o život prosí,
pár uplakanejch dětí, když se dneska táta z moře nevrátí.

Stovky, už ani nevíš, bylo nájezdů na rybářský lodě,
stovky výkřiků, když hrdlem projede kus nože,
dneska vivíš sám, na krku Tvým se lano zařezává,
né neuviděj slzy v očích, nebo že bys měl strach.

Když plameny šlehaj a pálej do tváře, když kámoše vezou mrtvýho na káře,
pot po zádech stejká a štípe do očí, když Ti dítě bezmocně leží v náručí.
Když mladej kluk závodí a je z něj závodník,
do druhýho auta v rychlosti narazí,
jen nehybná těla, krev teče na chodník,
za volantem pláče, nešťastnej závodník.

Rf:
Zas sirény řvou, nám nad hlavou půlnoční tmou.

Sedím v zaplivaným baru, svoji láhev dopíjím,
když od sousedního stolu
si divnej chlápek ke mně přisedá.

"Můžu se k Vám přidat, ať nesedíte sám,
novou láhev nechám přinýst,
dva jsou vždycky víc, než-li zůstat sám."

Řekl mi: "Dlouho tady sedím, sedím a poslouchám
a přitom pozoruju lidi, jak utápěj svou bolest po kapkách.
Mám co chci, když vivím,jak někdo nemůže dál,
tak dejte mi svůj podpis, já už se o vše kolem postarám.

Těch osudů, příběhů, šrámů v srdci co už znám,
všem nešťastným já svoji pomoc dám.
Moje jméno i malý dítě dobře zná,
já jsem leckdo, já jsem ďábel sám.

Rf:
Tak co, dáš se k nám, já Tě znám,
u nás není bezpráví, u nás už nic nebolí.
Peklo má svůj řád, každej ví, kde má stát,
u nás ti nic nehrozí, dýku do zad nevrazí,
nikdo z nás.

Autentický projev členů sboru.