02-Jedenáct hodin do útoku
03-Na kříži
04-Starej voják
05-Lhář
06-Španělskej tanec
07-Kdo z koho
08-Střílej zezadu
09-Je to zlý
10-Podivný dědictví
11-Čelní náraz
12-RVHP II.
Jedenáct hodin do útoku
... |
Zbejvá 11 hodin do útoku. Čtu si Tvoje řádky, ve kterých mi dáváš vědět, že už na mě nebudeš čekat. Ať si tu svoji nesmyslnou válku, vyhraju sám... A ty peníze co si vystřílím, ty peníze co měly bejt pro nás. Ty ať si užiju ... pokud se dožiju, ona už je nechce, teď chce lásku a mně zbejvá jedenáct hodin do útoku. Do očí sůl ... je konec snům ... co na zeď maloval jsem, pro lásku Tvou ... pro hloupou show ... já blázen zabíjel jsem, a cizí král, co mi flintu dal ..., teď křičí nepřemejšlej, ženská je nic ... prachy jsou víc a já jich chci mít čím dál víc. Za jedenáct hodin se zvony rozezní. Za jedenáct hodin budou umírat v prvních liniích. Za jednáct hodin i já tam budu stát. Za jedenáct hodin pro cizího krále budu umírat. Za jedenáct hodin měl bych jít už spát. Za jedenáct hodin už né my dva ... už né ani já ... |
Další den zmizel jak vítr ve větvích. Já tady ležím jak kámen ve studni. Doktůrek s knírkem jen tiše zamumlal, tenhle ten kluk už se musí porvat sám. Ležím a zírám na křížek na stěně, visí tam Ježíš, ruce má od krve, ten pohled pálí, slzy mě zamlžej, Kristus se ztrácí, moje tělo místo něj ... Jen křížek nad hlavou – a postel za plachtou a fotka mámy na prsou ... Ref: Řekněte mámě, že vážně jsem chtěl, říct svoje díky, aniž bych šel ... Řekněte ženě, že měl sem ji rád, ať za mě dětem pohladí tvář ... Mý oči slepnou, v slzách se utápí, Ježíš tam není, přišly se rozloučit, tak se tu mění postavy na kříži, jak ústa slábnou, nestačím pozdravit. Řekněte dětem, že už se nevrátím, že už jsem v nebi, tam na ně uvidím, řekněte jim, že už nic nebolí, řekněte ženě, ať už se nebojí... Jen křížek nad hlavou ... Mez: Je konec ... vzdal to ... odpojte ho ... Ref: Řekněte mámě, že vážně jsem chtěl ... |
Po schodech špinavých postava bez jména, unavený starý voják kráčí. Osudem zmačkaný, kolem dveří beze jmen, jakoby dobře věděl, kam má jít. Vzpomínky ty trochu bolí a málokdy je umaže čas, horší nežli dostat holí, je to co zůstane v nás ... Voják sáhnul pod kabát, v krabičce od tabáku ukrývá zbytek jeho sil. Mosazná nábojnice za chvíli si v jeho srdci, za chvíli si najde snadný cíl. Ten starý voják co zpátky jít chtěl, co doufal, že najde to, co najít chtěl, teď to tady stojí o dveře opřený, na dveřích jméno – už dávno nečtený vytáhnul klíč a zámkem otočil, ruce se třesou, když kliku uchopil, nikdo ho nevítá, smích dětí neslyší, tak tady klečí a pláče do dlaní ... Na stole ležej jak mrchy dopisy nečtený, dopisy od něj, kde stojí, že mu všichni chybějí, jak je to možný že je nikdo nepřečetl, jak je možný, že se zhroutil jeho svět. Ten starý voják serval metál na prsou – proč je sám, kde všichni jsou, hlaveň k srdci namířil – utřel slzy a vystřelil, nenašel co najít chtěl – výstřel krásně zabolel, na schodech do nebe stál – půjde sám a půjde dál ... |
Mámo – mámo má, ty mě snad pochopíš, chci dneska zůstat sám. Mámo – mámo má, chtěl bych se rozloučit a kytku na hrob dát ... tátovi, kytku na hrob dát ... jenom já – sám ... Slov pár – který nestihl jsem říct, těžko hledám – kterou větou začít dřív, je mi líto - že mě tu nevidí stát, potichu šeptám – že už mu nechci nikdy lhát ... Mámo – snad odpustí, ty haldy hloupostí a nocí bezesných. Mámo – mámo má, já už to teďka vím, i když čas už nevrátím ... tátovi, už nevrátím ... teď pláču já ... Slov pár – který nestihl jsem říct, těžko hledám – kterou větou začít dřív, je mi líto – že mě tu nevidí stát, potichu šeptám – že už mu nechci nikdy lhát ... Slov pár – který nestihl jsem říct, těžko hledám – kterou větou začít dřív, je mi líto – že mě tu nevidí stát, potichu šeptám – že už mu nechci nikdy lhát ... Slov pár – který nestihl jsem říct, těžko hledám – kterou větou začít dřív, je mi líto – že mě tu nevidí stát, potichu šeptám - že už mu nechci nikdy lhát ... |
Na bále v Olešnici, potkal jsem Španělku, bylo to hnedka jasný, chci ji za milenku ... Jenomže ona měla oči pro jinýho, Voloďu z Ukrajiny, silnýho, mladýho ... Já mám ji rád – já chci ji znát ... Dělal jsem chvíli machra, řekl, pojď, hochu, ven, soubojem na férovku pochopíš, kdo já jsem ... Nestačil jsem to doříct, Sovět mě udeřil, parusky něco zaklel, mý tělo odhodil ... Dobrú noc – má milá – dobrú noc, něch ti je sám Pánboch na pomoc! Dobrú noc – dobre spi, nech sa ti snívajú sladké sny ... (o mne sny). Stulil mě do náručí, vynesl v zubech ven, cestou mě hubu plácal, prej je můj čelavěk. Položil si mě na zem, po mě se procházel, nakonec začal zpívat, česky to neuměl ... Já ji ljublju – já ji chaču ... |
Prášky na spaní, lesk pohárů vypitejch, prázdno a v hlavě nic, proč po mě všichni něco chtěj. Já vím, že krví mou se napijou, než mě odkopnou, dneska já a zejtra Ty, vždyť přežije, kdo první vystřelí ... Tak teda střílej, tak teda střílej ze zadu, jenom Tě prosím, jenom Tě prosím, miř na hlavu. Nasyp do rány sůl, Tebe to přeci nepálí, zástup plácalů, co Tě už za rok neznají, já vím, že krví mou se napijou, než mě odkopnou, včera tleskal a dneska míří, pro dav se stane hrdinou. Tak teda střílej, tak teda střílej ze zadu, jenom Tě prosím, jenom Tě prosím, miř na hlavu. |
Za úplňku měsíce, pod stromem košatým, postavy ležící, výkřiky ze spaní, jak křídla havraní, mávnutím vzduch proříznou, jak křídla havraní, do tmy ulítnou. Milenci usnuli, moc prášků na spaní, doteky poslední, polibek na tváři, snaží se udržet oči otevřený, snaží se udržet stisk dlaní zpocených. Nad láskou bez dechu, sešli se pánové, usedli vedle nich, dali se do karet, začli si vyprávět, kdo vlastně vinu má, začli si vyprávět, kdo z nich je vlastně kat ... Jestli Bůh – nebo ďábel, jestli Bůh – nebo ďábel, kdo vinu má – kdo je Kainem, kdo vinu má – kdo je vrahem ... Já viděl dost – na to vem jed. Ženský, děti zabíjet. Snad válce za to všechno dík, v pekle bude o to líp. Však tady musí rozum stát, proč je mrtvej, když měl ji rád. Vysvětli, proč Bůh to vzdal, neříkej, že čert ho vzal ... To né, to bych musel vědět já, jenže nejsem zákeřnej, já beru to co daj - na rozdíl, na rozdíl – od TEBE ... Proč každej viní právě mě, když ho něco zabolí, když se trápí. Já přece nejsem všemocnej, nejsem ten, kdo mosty pálí ... Když člověk myslí, že je Bůh a má tu moc, tak se válčí. Další mu bodne do zad nůž, pak pochopí o co tu kráčí ... Jestli Bůh – nebo ďábel, jestli Bůh – nebo ďábel, kdo vinu má – kdo je Kainem, kdo vinu má – kdo je vrahem ... |
Je to zlý ... už se neptáš co já, proč jsem dneska pil víc, jakej důvod jsem měl ... je to zlý. Je to zlý ... jinej chlap u Tebe spí, prej radši mám odejít, prej už mně nemáš co říct ... je to zlý. Ten chlápek v šedým sáčku ... co před domem stál, utáhnul kravatu a nastartoval. Ten chlápek v šedým sáčku ... Tě má ... Je to zlý ... prej on Ti rád naslouchá, pořád má na Tebe čas, kytky Ti častějc nosí ... nežli já ... Ten chlápek v šedým sáčku – co před domem stál, prstýnek stáhnul, vlasy nageloval. Připraví klíny – co Ti do hlavy dá, doma dvě děti a potvora zlá ... Já vím ... umí to s Tebou, já vím ... hezky se to poslouchá, já vím ... už nechceš žít se mnou, já vím ... už se mnou nechceš spát. Já vím – že nejsem bez viny, a lásko Ty – nejsi kvítko jediný, tak se dívej – jen se dívej, jak se za mnou – dveře zavíraj. Mám dost těch snů na polštářích, výčitek a vyhrožování, tak zůstaň si s tím novým strejdou, co ženu má, ale zapomněl Ti to říct. Já jdu dál, dál s čistou hlavou, s duší mou lehce rozervanou, neuvidíš mě lízt po kolenou, nejsem ten, kdo bude v koutě stát. |
U křesla v rohu pod oknem, kde sedávals a básně si čet, v té tmě, kde zůstal i Tvůj sen, tam teď smutně leží jen Tvůj pes. Chtěl jsi, aby lidi, cos měl rád, neměli bídu ani hlad, zatím ses celej život hnal, teď knihu jsi zavřel a jseš sám. Dokud voda teče, pijou z ní, až pramínek vyschne, co pak s ním, zestárlej playboy, co všem dal, u brány do nebe tiše stál. Knížku už nikdo nesebral, leží tam a bude ležet dál, jenom pes je smutnej a nechce jíst, jeho pán už nechce z knížky číst. Ať si nemyslej, že budu při zdi v nebi stát, dám si nalejt, s cizí dámou půjdu spát ... alespoň jednou žít podle vlastních pravidel, jen mě mrzí, že jsem to dřív nevěděl ... To si dáme – v tomhle baru nebeským, zedník, řezník – všichni s holou prdelí, dole tu zuří válka – příbuznej je vrah, o Tvý auto – o Tvou chatu na horách. Na to serem – ať si to všechno seberou, jednou za rok – ať mi kytku donesou, budu na ně – s láskou vzpomínat, až se mně budou - válet v peřinách. Strejda s tetou na víkend jedou ven, je to divný, že s Tvým žigulem, kamarád, co na pohřbu hold ti vzdal, mezi nohy Tvý ženě ruku dal. Nezbejvá, než se tomu všemu smát, Tvý děti dávno pijou na horách, jenom ten pes, co měl Tě rád, tomu je smutno a nechce žrát ... |
ČELNÍ NÁRAZ – TVÝHO AUTA, ten dobrák, co předjížděl, neviděl. ČELNÍ NÁRAZ - TVÝHO AUTA, všude kolem andělé bez křídel. ČELNÍ NÁRAZ – TVÝHO AUTA, divadýlko pro ty kolem začíná. ČELNÍ NÁRAZ – TVÝHO AUTA, proč se všude kolem Tebe zhasíná. Svádí tě – v bílých pláštích – ďáblové o pomoc volají, jenom víra – ve Tvý duši – od smrti rány zahojí, kde byl Bůh – když měl tu být – očima ďábla se dívá potají, policajti – u Tvých dveří – oznámí jen, že se dneska nevrátíš. |
Oči černé – oči chladné – to mě ani – nenapadne, panimajtě mi – vodky dajtě mi – až budu na zemi - vynadajtě mi. Oči černé – jako uhle – pro vás bych chtěl- ležet v truhle, ležet v truhle – pěkně ztuhle – buďto támhle – nebo tuhle. Koupím si gumáky a nový tepláky a vyrazím do Oděsy na bál, a tam v tý Oděse, tam budu na plese, řádit jako elegán ... Elegán v gumákách a nových teplákách, co tančí jako generál, jako král vyskočí – dívky si ochočí, bude davem jistě milován ... |